O knize: rok / - Beru... - Peníze jsou na stole, - hodí je, ani mu nedovolí dokončit. "Vaše zasloužená odměna za čas, kdy jsme si hráli na lásku a bavili se." - Co? - zašeptám. - Co jsi říkal? "Mayo, vždy jsi byla chytřejší, než jsi se snažila vypadat," zasměje se a dívá se na mě očima plnými sadismu. "Nenuť mě, abych se tě vzdal, když se loučím." Vezměte peníze a odejděte. Už tě nepotřebuji. Hrál jsem dost. — Hrál jsi dost? - Polykám slzy. - Bavili jste se? "Ano," přikývne a široce se usměje. - Myslel sis, že bych někdy chtěl spojit svůj život s někým, jako jsi ty? Bezejmenná dívka z dětského domova? Ne... Samozřejmě že ne!.. - směje se mi do obličeje. - Jaký jsi naivní blázen...